Archandělův deník #11 - Říše kouzelných lamp
Nad bojištěm se vznášel prach...
Kolem občas ještě problesknul nějaký výboj, který vypustila trhlina,
avšak byla neutralizována a to nejhorší bylo pryč.
"Vy ne. Vy jdětě hledat raněné." řekla Aeter a četa se rozutekla po bojišti.
Nikdo z jejich řad stejně netoužil vidět popravu.
"Hele tam!" zařval ten s tím sombrérem "nahoře na kopci, pod tím stromem!"
Tři průzkumníci se vydali nahoru, zděšení tím, co z vojáka zbylo,
okamžitě přepravili tělo k Aeter.
"Já osobně převezmu ty beznadějnější případy" říkavala,
ale netušila, že ji na stůl donesou mrtvolu.
Do večera bylo dalších tucet těl na operačním stole Aeter.
Její magie nezabírala. Dokázala pouze oddalovat nevyhnutelné.
Rány byly vážně, přesto si z celého srdce přála, aby je zachránila.
Všechny do jednoho, to bylo její přání.
V tom ji to napadlo. "Okamžitě mi přiveďte NOKUCHISHIHO!"
"Ale paní, má právě..."
"To je rozkaz vojáku!"
Během hodiny, již každý věděl o plánu Aeter.
NOKUCHISHI souhlasil, věděl, že ztráty jsou veliké.
Opět náhoda, nebo osud?
Ať tak či onak, říše kouzelných lamp byla po cestě.
Ráno, když se probudil tábor, vyšel před svou armádu.
"Tak jo chaso, jdeme si pro tři přání!"
Vstup do pyramidy byl zapečetěn, tak mezitím,
co mágové rušili bariéry, Aeter rozestavěla ordinaci,
uložila raněné na lůžka a nedočkavě běhala
od jednoho k druhému. Vedení sbíralo informace o síle džina.
Nebyl pochyb o tom, že vyplněná přání nejsou zadarmo.
Vstup do pyramidy byl volný a armáda kráčela do tmy.
Uprostřed temné síně ležela na vápencovém podnose lampa.
Obyčejna, nevelká, měděná lampička a vedle ní štítek s nápisem:
Stačí se mne pouze dotknout.
Nebyli lehkovážní, věděli co je čeká, ale nebylo zbytí
a čas byl drahý. Osvobodili tedy Dřina z lampy.
"Muhahahaha.. Ha? Hach.. ach ach.. kuck ech kuck..."
Na první pohled mocný a silný džin ze sebe při pohledu
na celou armádu doslova vykašlal sílu.
Úplně se vyfoukl a když se chystali zaútočit napřáhl ruce,
zlost v očích a kolem něj se začala vířit třpytivá aura.
"Nééééé počkejte doooooost! Splním vám přání, klid!"
Armáda i vedení byla naprosto zaskočena.
Vystrašený džin se dostal podobu vyhublého staříka s modrým vousem.
"Tak.." začal a upravil si turban "jaké je první přání?"
... Nepamatuji si co přesně se událo,
od té doby co jsem byl zasažen bleskem.
Ani nevím, jak je možné, že ještě žiji
ale co děláme zatraceně na Jížním pólu!?...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT