Archandělův deník #7 - Skleněný hrad
...Naše výprava, jak se zdá, se patrně prodlouží. Někoho to těšilo více, některé méně a nejméně z nás vůbec.
Ti bez rodin a plní života si mohli vyřvat život z těla při povyku, který vyvolala zpráva,
že naše výprava se stane tak nějak mezisférická...
...Směr s jistým cílem, boty zakousávajíc se do země, místo vyznačené na mapě, tam kráčíme dennodenně.
Kde náš cíl, kde naší cesty konec, tam do skleněného hradu,kde zrcadla se skrývají, tam zazvoní nám zvonec.
Kde naše cesta končí, tam naše zvony zvoní, Tam se temnota střetne, tam kde ďábel ďábla skolí...
...Naše výprava s písničkou v ústech si to mířila rovnou na Skleněný hrad.
Tam totiž, kromě nebezpečných zrcadel vyvolávající nepokojné odrazy, byl ukryt portál.
Portál do jiných sfér, do jiných galaxií i samotných vesmírů.
Zlo, se kterým tady soupeříme je jak se patří opravdové ZLO...
...Při příchodu na skleněný hrad nám mohla padnout čelist až na zem.
Neboť nejednalo se o zříceninu, nebo hrad ovládnut a zkažen zlem...
...Přivítal nás vévoda a jeho služebnictvo. Byli jsme zavedení do svých pokojů po dvou
a byl rovněž připravován portál s průchodem do s000001, neboli prostě a jednoduše,
bez kapky originality, ZEMĚ. Vše se zdálo v pořádku a v pokoji.
To, ale při našem dobrodružství moc nebývá, proto se zvýšila ostražitost.
Bohužel nikdo nehledal viníka ztracených bonbónů, žvýkačce ve vlasech,
použitém ručníku, nebo snězeného sendviče v démonických silách.
Každý, i já, by přísahal, že toho druhého viděl jasně a čistě v odraze zrcadla...
...Viníka ve spolubojovníkovi vidí, neviditelné síla armádu skolí.
Když pak sebe sama vidíš, jak vzácnou zbraň v záchodě splachuješ,
polkneš slinu, protřeš oči, možnou psychickou poruchu zvažuješ,
Když už nervy nestačí, zbraň v ruce se zrcadlem zatočí...
...Vše vyřešil mág PAT, který tvrdil, že zrcadlo přešlo všechny meze,
když vyobrazil PATa šťourajíc se v nose a nalezení ztracené houbičky.
Tam samozřejmě žádná nebyla a tak přišel vztek na lživé zrcadlo
a magické blesky třesky roztříštili první zrcadlo, pak druhé, třetí...
...Vévoda nesmírně zuřil, proto jsme měli z postelí celkem naspěch,
hrnuli jsme se rovnou k věži s portálem. Při průchodu byly slyšet nejrůznější výhružky.
Vévoda svá zrcadla dobře znal a tvrdil, že se jednalo jen o hloupý vtípek,
že doposud se nenašel nikdo natolik blbý, aby je všechny rozbil.
Pokud ale někdo ztratil dočista rozum, bylo možné, že vévoda si pak namastil kapsu.
Dobře mu tak...
...Země - všude kolem vysoké svítící věže, podivné rychlé vozy,
tohle není země pro válečníka, tak co nás tady čeká?...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT