Archandělův deník #9 - Netopýří sluj
...Hned po příhodu k veliké skále, nad kterou hřměla bouřka a tancovali blesky, jsme rozložili tábor.
Přípravy na obávaného upíra byly v plném proudu a ikdyž pramálo z nás věřilo ve skutečného hraběte Drákulu,
přesto si každý postříbřil zbraně a šípy.Stříbrem zušlechtěné zbraně se krásné leskly a jestli náhodou nesplní
svůj praktický účel, budou alespoň vypadat majestátně...
...Světla se tu asi nedočkáme, ani za dne, takže nemá smysl otálet. Hurá nahoru a začal výšlap.
Cestu nám znepříjemňovalo počasí, kameny byly kluzké a z různých děr mohutné hory vylétali netopýři,
kteří se nám sápali po těle snažíc se zakousnout do tepny a napít se teplé krve.
Už se jen málo z nás smálo výmyslům o krvelačných upírech...
...Vchod do jeskyně připomínal obrovskou tlamu s tesáky až k zemi.
Další strašidelný aspekt tvořily kosti a lebky rozházené okolo vchodu.
Šedé bestie s červenými bulvami nás dlouho nenapínali a hned nás utíkali pozdravit.
Pohled na lesknoucí se špičáky mrazil krev v žilách.
Z jeskyně jich vybíhali stovky i samotný hrabě...
...Kdykoliv to vypadalo, že hraběte zasáhneme mečem, sekerou, šípem, bleskem, nebo pouhým zrakem,
změnil se v roj netopýru a prosvištěl kolem nás. V oblibě mu bylo měnění se v roj, chycení jednoho z vojáků,
a mrsknout s ním dolů ze skály. Naštěstí byl dole podpůrný tým, který telekinezí tyhle skokany chytal.
Za každou zabitou bestii přibyli netopýři. Ty lítající potvory už nám doslova pijí krev...
...Na hraběte jsme nakonec vyzráli. Jak? Díky iluzi mágů a zvučných hrdel průzkumníků
jsme dokázali roztrhnout mysl Drákuly. Kdyby to byl pouze jeden mozek, jedna mysl, určitě by na to nenaletěl.
Jenže jeho mysl byla tvořena tisícema netopýrů, takže při krvavé iluzi se pomatení netopýři rozptýli po jeskyni.
Některé se povedlo upálit, některé pochytat a někteří odletěli široko daleko...
...Díky chyceným netopýrům prodané za dobré peníze jsme si koupili jednosměrnou jízdenku.
Kde? Do země Gobotů...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT
Přípravy na obávaného upíra byly v plném proudu a ikdyž pramálo z nás věřilo ve skutečného hraběte Drákulu,
přesto si každý postříbřil zbraně a šípy.Stříbrem zušlechtěné zbraně se krásné leskly a jestli náhodou nesplní
svůj praktický účel, budou alespoň vypadat majestátně...
...Světla se tu asi nedočkáme, ani za dne, takže nemá smysl otálet. Hurá nahoru a začal výšlap.
Cestu nám znepříjemňovalo počasí, kameny byly kluzké a z různých děr mohutné hory vylétali netopýři,
kteří se nám sápali po těle snažíc se zakousnout do tepny a napít se teplé krve.
Už se jen málo z nás smálo výmyslům o krvelačných upírech...
...Vchod do jeskyně připomínal obrovskou tlamu s tesáky až k zemi.
Další strašidelný aspekt tvořily kosti a lebky rozházené okolo vchodu.
Šedé bestie s červenými bulvami nás dlouho nenapínali a hned nás utíkali pozdravit.
Pohled na lesknoucí se špičáky mrazil krev v žilách.
Z jeskyně jich vybíhali stovky i samotný hrabě...
...Kdykoliv to vypadalo, že hraběte zasáhneme mečem, sekerou, šípem, bleskem, nebo pouhým zrakem,
změnil se v roj netopýru a prosvištěl kolem nás. V oblibě mu bylo měnění se v roj, chycení jednoho z vojáků,
a mrsknout s ním dolů ze skály. Naštěstí byl dole podpůrný tým, který telekinezí tyhle skokany chytal.
Za každou zabitou bestii přibyli netopýři. Ty lítající potvory už nám doslova pijí krev...
...Na hraběte jsme nakonec vyzráli. Jak? Díky iluzi mágů a zvučných hrdel průzkumníků
jsme dokázali roztrhnout mysl Drákuly. Kdyby to byl pouze jeden mozek, jedna mysl, určitě by na to nenaletěl.
Jenže jeho mysl byla tvořena tisícema netopýrů, takže při krvavé iluzi se pomatení netopýři rozptýli po jeskyni.
Některé se povedlo upálit, některé pochytat a někteří odletěli široko daleko...
...Díky chyceným netopýrům prodané za dobré peníze jsme si koupili jednosměrnou jízdenku.
Kde? Do země Gobotů...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT