Archandělův deník #5 - Přípravná škola hrůzy
...Po pár dnech se do Zahrádkářské kolonie začali vracet botanici, výzkumníci a vědci.
Převzali jsme tisíceré díky a s velkou radostí i pytel hub. Pro každého, pochopitelně.
Démonické kreátury byli z tohoto místa vyhnány a věčný plamen Pána podsvětí, i Pána nebes vrhal plameny vysoko do nebe.
Kromě zásob jsme obdrželi rovněž cennou informaci, díky které jsme se nemuseli rozhodoval jakou cestou se k Říši Temných trpaslíku
a našemu hlavnímu nepříteli dostaneme. Průsmyk ULMUS, neboli Jílmový průsmyk byl zřícen, tedy se tato cesta stala nepřijatelnou
a my museli přes Dolinu Múz, kde sídlila stejnojmenná škola - Přípravná škola múzy - Tam se učily rozvíjet talent a hledat múzu,
dnešní nejlepší Bardky ve všech koutech tohoto světa...
...Překvapení? Kdepak, nikdo již nebývá překvapen když místo skvostných paláců se zlatými branami vidí hořící zříceniny.
Mágové zde cítili silnou démonickou auru, útočící na mysl. Pro jistotu si všichni navlékli své runové náramky,
které nás právě proti těmto kouzlům měli chránit. Nešlo jinak, Škola byla zasazena přesně mezi úbočím skal, takže nešlo školu jinak obejít.
To, že škola byla na neutrální a mírové půdě asi démonické útočníky moc nezajímalo.
Před branou jsme se všichni zastavili a vzhlédli na, nad hlavami visící, nápis. Přípravná škola hrůzy.
Po přečtení nápisu velitelem se ozval děsivý vřískot při, kterém tuhla krev v žilách. Zdá se, že studentky nikam neodešly...
...Dostali jsme se tehdy až k velké fontáně uprostřed nádvoří. Dosud bez konfliktů, bez spatření živé duše. Voda fontány byla zbarvená rudě jako mák.
Nikdo se nechtěl příliš dlouho v otevřeném prostoru nádvoří zdržovat, hejbli jsme tedy zadky a šli dál. Další cesta, nutnou přejít, byl průchod školou,
možná spíše tunel, který byl vsazen hluboko v podzemních chodbách. Scházeli jsme schody do sklepení,
když se prudce zavřeli dveře, plameny loučí zhasly, přesto nikdo na tváří nepocítil ani vánek.
Jen se vzduchem a v ozvěnách nesl šílený smích pomatených studentek...
...Na konci tunelu se nám postavily. Přes 30 studentek s dýkami v rukou a s trhlým smíchem na tváři.
Nejblíž k nám se chechtala blonďatá mrcha v růžových šatičkách, nepochybně vůdce.
Prostým poutníkům, neb i obyčejné armádě by nahnali hrůzu, avšak my Rytíři černé a bílé, byli hrůzou a nebezpečím zkuti.
Proto bez omáčky uvedu, že to byl hotový masakr. Neměli nejmenší šanci a my si byli jisti vítězstvím.
To brzy pochopily i trhlé studentky, když jsme pobili několik z jejich družek a samotnou blonďatou mrchu,
chechtájící se tím nejodpornějším smíchem. Zbylé ženštiny se daly na útěk každá jiným směrem.
Pár šípů je ještě pronásledovalo a když se opět napínaly tětivy náš velitel zvedl ruku a zastavil útok.
"Až přemůžeme zlo, které je za to šílenství zodpovědné, budou zase v pořádku" řekl
a my jsme prošli bránou školy i samotnou dolinou Múzy...
...Teď je před námi hustý les a v něm sídlí náš skutečný nepřítel.
"Říše temných trpaslíků" na tabulce před lesem stojí.
"Vítejte"...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT
Převzali jsme tisíceré díky a s velkou radostí i pytel hub. Pro každého, pochopitelně.
Démonické kreátury byli z tohoto místa vyhnány a věčný plamen Pána podsvětí, i Pána nebes vrhal plameny vysoko do nebe.
Kromě zásob jsme obdrželi rovněž cennou informaci, díky které jsme se nemuseli rozhodoval jakou cestou se k Říši Temných trpaslíku
a našemu hlavnímu nepříteli dostaneme. Průsmyk ULMUS, neboli Jílmový průsmyk byl zřícen, tedy se tato cesta stala nepřijatelnou
a my museli přes Dolinu Múz, kde sídlila stejnojmenná škola - Přípravná škola múzy - Tam se učily rozvíjet talent a hledat múzu,
dnešní nejlepší Bardky ve všech koutech tohoto světa...
...Překvapení? Kdepak, nikdo již nebývá překvapen když místo skvostných paláců se zlatými branami vidí hořící zříceniny.
Mágové zde cítili silnou démonickou auru, útočící na mysl. Pro jistotu si všichni navlékli své runové náramky,
které nás právě proti těmto kouzlům měli chránit. Nešlo jinak, Škola byla zasazena přesně mezi úbočím skal, takže nešlo školu jinak obejít.
To, že škola byla na neutrální a mírové půdě asi démonické útočníky moc nezajímalo.
Před branou jsme se všichni zastavili a vzhlédli na, nad hlavami visící, nápis. Přípravná škola hrůzy.
Po přečtení nápisu velitelem se ozval děsivý vřískot při, kterém tuhla krev v žilách. Zdá se, že studentky nikam neodešly...
...Dostali jsme se tehdy až k velké fontáně uprostřed nádvoří. Dosud bez konfliktů, bez spatření živé duše. Voda fontány byla zbarvená rudě jako mák.
Nikdo se nechtěl příliš dlouho v otevřeném prostoru nádvoří zdržovat, hejbli jsme tedy zadky a šli dál. Další cesta, nutnou přejít, byl průchod školou,
možná spíše tunel, který byl vsazen hluboko v podzemních chodbách. Scházeli jsme schody do sklepení,
když se prudce zavřeli dveře, plameny loučí zhasly, přesto nikdo na tváří nepocítil ani vánek.
Jen se vzduchem a v ozvěnách nesl šílený smích pomatených studentek...
...Na konci tunelu se nám postavily. Přes 30 studentek s dýkami v rukou a s trhlým smíchem na tváři.
Nejblíž k nám se chechtala blonďatá mrcha v růžových šatičkách, nepochybně vůdce.
Prostým poutníkům, neb i obyčejné armádě by nahnali hrůzu, avšak my Rytíři černé a bílé, byli hrůzou a nebezpečím zkuti.
Proto bez omáčky uvedu, že to byl hotový masakr. Neměli nejmenší šanci a my si byli jisti vítězstvím.
To brzy pochopily i trhlé studentky, když jsme pobili několik z jejich družek a samotnou blonďatou mrchu,
chechtájící se tím nejodpornějším smíchem. Zbylé ženštiny se daly na útěk každá jiným směrem.
Pár šípů je ještě pronásledovalo a když se opět napínaly tětivy náš velitel zvedl ruku a zastavil útok.
"Až přemůžeme zlo, které je za to šílenství zodpovědné, budou zase v pořádku" řekl
a my jsme prošli bránou školy i samotnou dolinou Múzy...
...Teď je před námi hustý les a v něm sídlí náš skutečný nepřítel.
"Říše temných trpaslíků" na tabulce před lesem stojí.
"Vítejte"...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT