Archandělův deník #2 - 6 a půl oceánu
...Seděl jsem právě v provizorní kuchyni, kde se podával chutný proviant.
Tímto armádním pokrmem se mohl chlubit Baratheon, který opekl Jelena. V jeho očích jsem zaznamenal úlek, jako by snad pekl bratra.
Myslím, že jsme jen všichni unavení.
Nejvíce unavený však mohl být posel, který seděl v sedle celou noc, ani oko nezamhouřil.
Zprávy otřásly celým táborem...
..."Nenechaj nás ani voddechnout hovada.." prohlásil jeden z těch co měl tu čest tu podívanou sledovat v první řadě.
Já si dál pochutnával na jelenovi.
Nevěřil jsem, že by po dnešním dni mohlo být cokoliv horší. S tímhle tvrzením, jsem co nevidět padl na hubu.
"Zítra vyrážíme chlapi." Po chvíli zvolal náš vůdce. "Jděte se vyspat, za svítání balíme tábor a pokračujeme."
Odpovědí mu byl povyk. Mladá krev burácela.
Jak pravil tak děl - ráno jsme se vydali na pochod...
...V podvečer nás překvapila překážka, zcela neočekávaná.
Jezero, nebo dokonce oceán, uprostřed údolí, které nezaznamenal ani ten nejodvážnější kartograf.
Jezero obývala, kromě žab a dalších jezerních tvorů, taky velmi hustá mlha. Tak hustá, že by se dala krájet - jak by poznamenal jeden můj známý.
Vůdce rozdělil armádu do tří táborů, které měly za úkol najít cestu přes jezero.
Bezúčelně. Hlášení byla stejná "Není jiné cesty pane!"...
...Vedení se rozhodlo založit tábor kousek dál od jezera, neboť s příchodem noci, začalo nehorázně páchnout.
Ze začátku to byl pouze námět pro vtip armádních drzounů, že si šel PAT umejt nohy, později však už nikdo nevěřil, neboť puch to byl příšerný.
"Možná to je Baratheon" zachechtal se ještě jeden, ale to už dostal vařečkou po hlavě.
Ve stejnou chvíli se z jezera začali zračit přízraky...
...No, když pod hrotem přízračného šípu zavyl a padl naznak jeden z válečníků, nikdo nepochyboval o tom, že právě jezero bude hlavní problém.
O zábavu jsme měli postaráno, za pár chvil jsme byli všichni na nohou a připraveni k boji. Přízraky byli všude kolem nás.
Ťal jsem prvního, díky bohu, dali se zabít.
Oko dravce - našeho vůdce zpozorovalo na jezeře člun a na něm Skřítka, nepochybně velitel. Později člun zahlédli i ostatní.
Radost a naděje však pominula, když NOKUCHISHIHO šíp proletěl přízrakem, jako parou...
...Tady bylo zapotřebí magie. Dokonce ani Baratheon už nedržel vařečku, ale pořádnou magickou hůl.
Válečníci tvořili ochranný val kruhu, do kterého jsme se dostali. Lučištníci byli hned za nimi a salvy šípu svištěli nocí.
Střed kruhu tvořila lékařská četa, která nemeškala a ihned začala s léčivými kouzly.
Sám jsem byl svědkem jejich kouzel, když se do mé pravé paže zakousla sekera.
Všiml jsem si portálu uprostřed a náhlý záblesk nahoře na kopci...
"Mágové se dostali pomocí portálu na kopec a rozpoutali bouři o jaké se ti ani nezdálo!" Vyprávěl mi jeden z přeživších.
"Zároveň válečníci vtrhli do thrliny, kterou vytvořila bouře a..." "Přízračná armáda mizela jako včerejší proviant ve tvém břiše"dodal se smíchem jeden z těch, kteří jako já utrpěli nějaké to zranění. Maličkost - odťatá noha - pro Aeter žádný problém.
Já se však ptal na jediné "Kdo porazil jejich Velitele!?"
"Nějaký válečník, který si troufl až na samotný člun." ozvalo se za mnou. "Bodl ho želví šavlí přímo do srdce! Leží velde."
Ukázal na lehátko vedle mne.
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT
Tímto armádním pokrmem se mohl chlubit Baratheon, který opekl Jelena. V jeho očích jsem zaznamenal úlek, jako by snad pekl bratra.
Myslím, že jsme jen všichni unavení.
Nejvíce unavený však mohl být posel, který seděl v sedle celou noc, ani oko nezamhouřil.
Zprávy otřásly celým táborem...
..."Nenechaj nás ani voddechnout hovada.." prohlásil jeden z těch co měl tu čest tu podívanou sledovat v první řadě.
Já si dál pochutnával na jelenovi.
Nevěřil jsem, že by po dnešním dni mohlo být cokoliv horší. S tímhle tvrzením, jsem co nevidět padl na hubu.
"Zítra vyrážíme chlapi." Po chvíli zvolal náš vůdce. "Jděte se vyspat, za svítání balíme tábor a pokračujeme."
Odpovědí mu byl povyk. Mladá krev burácela.
Jak pravil tak děl - ráno jsme se vydali na pochod...
...V podvečer nás překvapila překážka, zcela neočekávaná.
Jezero, nebo dokonce oceán, uprostřed údolí, které nezaznamenal ani ten nejodvážnější kartograf.
Jezero obývala, kromě žab a dalších jezerních tvorů, taky velmi hustá mlha. Tak hustá, že by se dala krájet - jak by poznamenal jeden můj známý.
Vůdce rozdělil armádu do tří táborů, které měly za úkol najít cestu přes jezero.
Bezúčelně. Hlášení byla stejná "Není jiné cesty pane!"...
...Vedení se rozhodlo založit tábor kousek dál od jezera, neboť s příchodem noci, začalo nehorázně páchnout.
Ze začátku to byl pouze námět pro vtip armádních drzounů, že si šel PAT umejt nohy, později však už nikdo nevěřil, neboť puch to byl příšerný.
"Možná to je Baratheon" zachechtal se ještě jeden, ale to už dostal vařečkou po hlavě.
Ve stejnou chvíli se z jezera začali zračit přízraky...
...No, když pod hrotem přízračného šípu zavyl a padl naznak jeden z válečníků, nikdo nepochyboval o tom, že právě jezero bude hlavní problém.
O zábavu jsme měli postaráno, za pár chvil jsme byli všichni na nohou a připraveni k boji. Přízraky byli všude kolem nás.
Ťal jsem prvního, díky bohu, dali se zabít.
Oko dravce - našeho vůdce zpozorovalo na jezeře člun a na něm Skřítka, nepochybně velitel. Později člun zahlédli i ostatní.
Radost a naděje však pominula, když NOKUCHISHIHO šíp proletěl přízrakem, jako parou...
...Tady bylo zapotřebí magie. Dokonce ani Baratheon už nedržel vařečku, ale pořádnou magickou hůl.
Válečníci tvořili ochranný val kruhu, do kterého jsme se dostali. Lučištníci byli hned za nimi a salvy šípu svištěli nocí.
Střed kruhu tvořila lékařská četa, která nemeškala a ihned začala s léčivými kouzly.
Sám jsem byl svědkem jejich kouzel, když se do mé pravé paže zakousla sekera.
Všiml jsem si portálu uprostřed a náhlý záblesk nahoře na kopci...
"Mágové se dostali pomocí portálu na kopec a rozpoutali bouři o jaké se ti ani nezdálo!" Vyprávěl mi jeden z přeživších.
"Zároveň válečníci vtrhli do thrliny, kterou vytvořila bouře a..." "Přízračná armáda mizela jako včerejší proviant ve tvém břiše"dodal se smíchem jeden z těch, kteří jako já utrpěli nějaké to zranění. Maličkost - odťatá noha - pro Aeter žádný problém.
Já se však ptal na jediné "Kdo porazil jejich Velitele!?"
"Nějaký válečník, který si troufl až na samotný člun." ozvalo se za mnou. "Bodl ho želví šavlí přímo do srdce! Leží velde."
Ukázal na lehátko vedle mne.
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT