Archandělův deník #3 - Mělčiny hlubin
...Nikdo neskrýval potěšení z toho, že celé dny trávíme v táboře, v klidu, na večerních veselkách, s pivem a houbičkami.
Nikdo taky nečekal, že by to tak mohlo zůstat. Bylo to jen otázkou času a ten čas již nadešel.
Sbalili jsme vše potřebné, uhasili poslední táborový oheň, dojedli poslední misku proviantu, dopili korbel piva a šli dál.
Vstříc dalšímu dobrodružství, řekl bych...
...Musím uznat, že odpočinek, který nám dopřálo božské vedení, výslovně zlepšilo morálku armády.
Pochod byl zpříjemněn známou písničkou "Nííc náás nezastavíí-í" která vznikla,
při pochodu 32. legie, kdy za použití elixíru, dnes již neznámého, vzrostli do rozměrů dávných obrů a své nepřátelé zadupávali do země.
Nebylo nepřítele, který by je zastavil.
Největší armádní kutilové si za doby strávené v táboře vyrobili prodejní vozy na kolečkách a tak jsme mohli dále užívat piva a hub.
Samozřejmě v rozumném množství. Jak pravil vůdce "Dokud (škyt) se udržítééé na.. na.. (škyt) cestě. Je to dobrý."...
...Politování hodná okolnost. Obchůdky na kolečkách na lodě nemohly.
V přístavu jsme se s nimi jak se patří rozloučili. Brzy někteří zjistili, že až příliš pečlivě.
Houpající se podlaha pod nohama nedělala všem úplně dobře.
Měli jsme žaludky jako na vodě. Doslova...
...Nevím proč si právě dnes vybavuji přísloví "Čím výše vystoupíš, tím hlouběji padáš" aneb příběh o nenasytné hvězdičce,
která chtěla pořád výš a výš, dokud se na ní nerozhněvala hvězdná federace natolik, že ji zabavila hvězdný prach a měla po ptákách.
Co bych vám ale vyprávěl, každý to od svý máti slyšel nejméně desetkrát.
Tak proč se mi o tom zdá zrovna teď?...
...Panika na lodi vzrostla, když si u snídaně pár holomků vyprávělo sen.
Ke všemu překvapení jeden a tentýž.
Nějaký chytrolín by přísahal, že právě v tomto moři končí známé ponaučení.
Avšak ani on si nemohl konec přesně vybavit...
..."Joooooó už to máám!!!" začal řvát po třetí noci na lodi.
"Hvězda padla na zem, přímo do moře. Hvězda byla vzteky bez sebe, ale protože v moři se nemohla nijak vyřádit, zlost v ní rostla každým dnem.
Její nenávistná aura pak byla natolik mocná, že začala hubit všechno živé v moři. Teď prej hnije tam dole v moři a ničí vše co se k ní přiblíží.
Jak jen se ale to moře jmenovalo..."
Pozornost všech, která byla směřována k vypravěči, rázem uvadla. Druhý náraz do přídě lodi. Někdo hlasitě polkl.
Ze své kajuty vylezl kapitán bledý jako mléko. "Máš pravdu synku."řekl, sundal čapku a otřel si čelo.
"a to moře se jmenuje Mrtvé. Právě proplouváme Mrtvým mořem. Bohové s námi"...
... Naše armáda byla rozdělena do čtyř posádek stejného počtu lodí. Pluli jsme jedna za druhou asi míli od sebe.
Přesto, a ať se propadnu jestli lžu, velkou žlutohnědou skvrnu dole v moři nepřehlédl pasažér ani jedné z lodí.
Řev, který vydávala zahořklá hvězda trhal plachty. Střílet šípy do moře bylo holé šílenství a dokonce ani magie se tak hluboko do moře nedostala.
Když zařvala podruhé, začal praskat trup lodi.
Nepotřebovali jsme stavitele lodí aby nám řekl, že ještě jednou, dvakrát takhle zařve roztrhá to celou loď. Věděli jsme to moc dobře i bez něj.
Právě mágové utrpěli škody první.
Řev, ne-li magický, mučil ušní bubínky a paralyzoval...
,
...Loď dostala jméno PÍSEŇ. Na té lodi byli převážně průzkumníci.
Většina z nich jak je známo každému válečníkovi i prostému buranovi, ovládali harfu, loutnu, či jiný hudební nástroj stejně dobře jako luk.
Právě na té lodi vysedával bard jménem Anejt, ten přes všechny úšklebky a posměchy nadevše miloval svou loutnu.
Při pomyšlení na jeho poslední chvíle mezi živými, vytáhl svou loutnu a začal hrát.
Hudba byla líbezná a zpěv medový. Píseň "Superstár" neuklidnila pouze pasažéry lodi.
Ne jen, že zbavila loď paniky, žalu a strachu. Dokázala něco mnohem více...
..."To není možné podívejte se!" hulákal jeden přes druhého, naklánějíce se ze všech stran přes zábradlí lodě.
"Ta hvězda! Vypadá to, že se uklidnila. Jak je to možné!?"
Byly by vznikly nejrůznější domněnky JAK JE TO MOŽNÉ, ty však ale okamžitě umlčel jeden z průzkumníků na naši lodi.
"Zmlkněte a poslouchejte!" Slyšet byla píseň.
Průzkumník odložil luk a jal se ujmout své harfy. Trefil se, řekl bych dokonale, do not prozpěvujícího barda a brzy on sám zpíval.
Za malý moment už zpíval každý průzkumník i válečník na všech lodích.
Hvězda se uklidnila a my propluli mrtvým mořem.
Živí a zdraví...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT
Nikdo taky nečekal, že by to tak mohlo zůstat. Bylo to jen otázkou času a ten čas již nadešel.
Sbalili jsme vše potřebné, uhasili poslední táborový oheň, dojedli poslední misku proviantu, dopili korbel piva a šli dál.
Vstříc dalšímu dobrodružství, řekl bych...
...Musím uznat, že odpočinek, který nám dopřálo božské vedení, výslovně zlepšilo morálku armády.
Pochod byl zpříjemněn známou písničkou "Nííc náás nezastavíí-í" která vznikla,
při pochodu 32. legie, kdy za použití elixíru, dnes již neznámého, vzrostli do rozměrů dávných obrů a své nepřátelé zadupávali do země.
Nebylo nepřítele, který by je zastavil.
Největší armádní kutilové si za doby strávené v táboře vyrobili prodejní vozy na kolečkách a tak jsme mohli dále užívat piva a hub.
Samozřejmě v rozumném množství. Jak pravil vůdce "Dokud (škyt) se udržítééé na.. na.. (škyt) cestě. Je to dobrý."...
...Politování hodná okolnost. Obchůdky na kolečkách na lodě nemohly.
V přístavu jsme se s nimi jak se patří rozloučili. Brzy někteří zjistili, že až příliš pečlivě.
Houpající se podlaha pod nohama nedělala všem úplně dobře.
Měli jsme žaludky jako na vodě. Doslova...
...Nevím proč si právě dnes vybavuji přísloví "Čím výše vystoupíš, tím hlouběji padáš" aneb příběh o nenasytné hvězdičce,
která chtěla pořád výš a výš, dokud se na ní nerozhněvala hvězdná federace natolik, že ji zabavila hvězdný prach a měla po ptákách.
Co bych vám ale vyprávěl, každý to od svý máti slyšel nejméně desetkrát.
Tak proč se mi o tom zdá zrovna teď?...
...Panika na lodi vzrostla, když si u snídaně pár holomků vyprávělo sen.
Ke všemu překvapení jeden a tentýž.
Nějaký chytrolín by přísahal, že právě v tomto moři končí známé ponaučení.
Avšak ani on si nemohl konec přesně vybavit...
..."Joooooó už to máám!!!" začal řvát po třetí noci na lodi.
"Hvězda padla na zem, přímo do moře. Hvězda byla vzteky bez sebe, ale protože v moři se nemohla nijak vyřádit, zlost v ní rostla každým dnem.
Její nenávistná aura pak byla natolik mocná, že začala hubit všechno živé v moři. Teď prej hnije tam dole v moři a ničí vše co se k ní přiblíží.
Jak jen se ale to moře jmenovalo..."
Pozornost všech, která byla směřována k vypravěči, rázem uvadla. Druhý náraz do přídě lodi. Někdo hlasitě polkl.
Ze své kajuty vylezl kapitán bledý jako mléko. "Máš pravdu synku."řekl, sundal čapku a otřel si čelo.
"a to moře se jmenuje Mrtvé. Právě proplouváme Mrtvým mořem. Bohové s námi"...
... Naše armáda byla rozdělena do čtyř posádek stejného počtu lodí. Pluli jsme jedna za druhou asi míli od sebe.
Přesto, a ať se propadnu jestli lžu, velkou žlutohnědou skvrnu dole v moři nepřehlédl pasažér ani jedné z lodí.
Řev, který vydávala zahořklá hvězda trhal plachty. Střílet šípy do moře bylo holé šílenství a dokonce ani magie se tak hluboko do moře nedostala.
Když zařvala podruhé, začal praskat trup lodi.
Nepotřebovali jsme stavitele lodí aby nám řekl, že ještě jednou, dvakrát takhle zařve roztrhá to celou loď. Věděli jsme to moc dobře i bez něj.
Právě mágové utrpěli škody první.
Řev, ne-li magický, mučil ušní bubínky a paralyzoval...
,
...Loď dostala jméno PÍSEŇ. Na té lodi byli převážně průzkumníci.
Většina z nich jak je známo každému válečníkovi i prostému buranovi, ovládali harfu, loutnu, či jiný hudební nástroj stejně dobře jako luk.
Právě na té lodi vysedával bard jménem Anejt, ten přes všechny úšklebky a posměchy nadevše miloval svou loutnu.
Při pomyšlení na jeho poslední chvíle mezi živými, vytáhl svou loutnu a začal hrát.
Hudba byla líbezná a zpěv medový. Píseň "Superstár" neuklidnila pouze pasažéry lodi.
Ne jen, že zbavila loď paniky, žalu a strachu. Dokázala něco mnohem více...
..."To není možné podívejte se!" hulákal jeden přes druhého, naklánějíce se ze všech stran přes zábradlí lodě.
"Ta hvězda! Vypadá to, že se uklidnila. Jak je to možné!?"
Byly by vznikly nejrůznější domněnky JAK JE TO MOŽNÉ, ty však ale okamžitě umlčel jeden z průzkumníků na naši lodi.
"Zmlkněte a poslouchejte!" Slyšet byla píseň.
Průzkumník odložil luk a jal se ujmout své harfy. Trefil se, řekl bych dokonale, do not prozpěvujícího barda a brzy on sám zpíval.
Za malý moment už zpíval každý průzkumník i válečník na všech lodích.
Hvězda se uklidnila a my propluli mrtvým mořem.
Živí a zdraví...
"Thaesse Me Hen Morvudd"
Paměti prostého válečníka
- Autor: PAT